Přetvářka.

20. listopadu 2011 v 21:02 | Titty |  Mi balbuceo ..♥

Jo,přesně tohle mě nejvíc štve.
Přetvářka, typ A - Namyšlený holky, pomlouváčný, falešný kurvy, co hrajou každá za sebe a jdou přes mrtvoly. Těchdle holek znám stovky. A fakt je, že tyhdle tohly lidem kolem nich hodně znepříjemňujou život. NESNÁŠÍM JE! A nejhorší je, když se do takovýdle holky kluk vážně zamiluje. A paradoxně se do tohodle kluka zamiluje hodná holka. Prostě - mrchy nám ničej životy.
Přetvářka, typ B - Jste psychicky prakticky na dně, máte pocit,že už vás nic nemůže udržet na světě, že každej výdech může bejt poslední a v určitým směru i osvobozující. Ale prostě .. to svému okolí nedáte znát. Buď proto, že nechcete,aby všichni kolem vás viděli, jak vás to "něco" ničí, nebo třeba proto, že nechcete lidem, které máte rádi, způsobit bolest svou vlastní bolestí. Každej jistě najde tisíce svých důvodů, proč neukazovat světu neukazovat bolest.
Já osobně jsem se naučila před světem emoce z velké části skrývat. (Paradox je, že před některými to prostě skrývat nedokážu,ikdyž se sebevíc snažím. → Rodiče. A oni si pak myslí, že jsem ubrečená malá holka,a smějou se mi.) Možná proto se před ostatníma bojím (?) opravdový emoce ukázat. Teda .. dřív to bylo záměrný, ale teď už je to prostě .. automatický. Prostě žiju jako robot: vstát; jít do školy: "ale ty se vůbec neučíš, nechápu, jak můžeš být semnou ve třídě!" - vevnitř: nenávist a pěst do obličeje, venku: ":);)" ; jít domů; jít do postele .. Niki probuď se! Ty nejseš robot! ... Ne? Takže mám city? Takže mám srdce? Zlomený? Takže pláču? - NE, to budu radši ráno zase robot! Vstát; jít do školy ...

Nejhorší je ale asi láska. Teda - smutek z lásky, nebo tak něco. To, že každou sekundu mám pocit, že moje srdce není moje. Že ho ukradl, a dal mi místo něj cizí. Jenže to se přece nemohlo stát, co by s ním asi tak dělal?! Dal mu její jméno a hrál si na to, že je její? Myslím, že i na to by si našel lepší.
Jenže já ten pocit stejně mám. Že když se nadechnu, tak se udusím, protože jeho vůně, kterou už teď nesmím dýchat (já někdy směla?) je pro mě kyslík. Že každej večer brečím do polštáře a jediný co si přeju, je mít JEHO. (Jo,jsem sobec, no a? Tak ho chci prostě jenom pro sebe, jen já smět dýchat jeho vůni, jen já se mu smět koukat do těch nádhernách očí. Co je na tom špatně?!)
A potom jdu ven, a usměju se na každýho, koho potkám. A to donutí lidi říct: "Ty to tak dobře zvládáš! Já bych se na tvým místě asi složila, a ty jsi tak usměvavá!"
Jo, usměvavá - to jsem celá já. Ta přihloupě, naivně usměvavá holka od vedle. Není to paradox?! To si sakra každej myslí, že jsem hračka, loutka, nebo co?! Na jednu stranu nechci, aby ostatní věděli o mojí bolesti, ale na druhou stranu chci mít nárok na to, nějaký mít. Není to paradox?
 


Komentáře

1 Leesh Leesh | Web | 20. listopadu 2011 v 21:18 | Reagovat

:'O A přesně pro tohle máš můj největší obdiv. Jsi tak neskutečně nesobecká!♥
A mám Tě neskutečně ráda a nedovolím,aby ti někdo takhle ubližoval :'/♥!!!!
Čas zahojí všechny rány.Padáš ? CHYTÁM !! ♥
PS: Omlouvám se,online jsem nebyla:/♥

2 zuzuku zuzuku | Web | 21. listopadu 2011 v 0:15 | Reagovat

Ahoj mohla bych tě o něco poprosit tohle si prosím přečti

http://zuzuku.blog.cz/1111/vanocni-soutez-s-datartem-potrebuji-velkou-pomoc
Soutěžím totiž s Datártem o fotoaparát musim sehnat co nejvíce lidí kteří mi dají co nejvíce ozdob na můj vánoční stromeček více se dozvíš v tomto odkazu byla bych ti moc vděčná kdyby si mé přání podpořila kdyžtak taky nějak oplatím :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama