Myšlenky .. ~

9. listopadu 2011 v 16:31 | Titty ♥ |  Mi balbuceo ..♥
Znáš ten pocit?
Když Ti příjde,že nic na světě nemůže být nic roztomilejšího,krásnějšího,bezchybnějšího,než jeho úsměv. Když se Ti každou noc zdá o něm. Když celý dny vlastně sníš s otevřenýma očima,sníš o vás dvou. A když ho vidíš, a máš ten nepopsatelnej pocit v břiše, srdce se Ti rozbuší, že to ani není možný, a Ty celá zčervenáš a znervózníš, nevíš, kam s očima. Když máš pocit, že jestli Tě okažitě neobejme, vybouchneš. A když to udělá, chce se Ti radostí plakat, smát se, křičet, prostě dát nějak najevo to štěští, který v Tobě zbudil. Vlastně znáš hodně mnohem krásnějších kluků, než je on, ale o jinýho prostě nestojíš, pro Tebe je perfektní on, a příjdou Ti dokonalý i jeho chyby. A když není s Tebou, cítíš se prázdná.
Znáš ho?
Myslím,že ano:) a proto mě dokážeš pochopit, když řeknu, že ho ... miluju
Jenže, to slovo mě bolí. Na jednu stranu - ve chvílích, kdy si myslím,že ještě všechno může zkončit dobře, je to ta krásná láska, co mi rozbuší srdce a po celým těle mi rozlije ten nepopsatelnej pocit, a já si myslím, že nikdo na světě nemůže pochopit, jak se cítím. Ale na druhou stranu jsou tu ty chvíle, kdy realisticky spadnu na zem a uvědomím si, že už jsem třeba všechny šance opravdu promeškala. A potom .. Je každé mrknutí,jako když mám víčka posetý střepy, jako když do mě zabodávají veliký, bolestpřinášející jehly, a v hrudi mám obrovskou, práznou a bolavou díru. A každým výdechem se ta díra prohlubuje, a já chci radši nedýchat.. K čemu všemu nás donutí láska.
Ta poslední - na kterou jsem si přísahala,že zapomenu, mi přinesla bolest. Ale takovou, jakou si málokdo dokáže představit. Takovou, že jsem měla chvilkama pocit, že už to prostě nemůžu zvládnout. Teď mi to zní třeba povrchně - dělat takový věci kvůli lásce, jenže já vím, jak mi bylo v tu chvíli. A taky vím, že dokud si člověk nezažije přesně tu situaci, nemůže si ani představit, jak druhýmu je. Protože .. bych si nikdy ani nedovedla představit, že takovej pocit, jakej jsem v té době měla, může vůbec existovat. Ale tohle už je pryč. (Pevně doufám).
Ale teď? Teď můžu udělat co? Chtít vrátit čas? Říct mu "promiň, byla jsem vážně pitomá. Budeš mě prosím milovat?" Ne, o lásku se přece neprosí. Jenže já si teď prostě nepřeju nic jinýho, než poprosit ho, aby mi odpustil! ♥ Kdybych tak byla silná, a nesobecká ..
 


Komentáře

1 Leesh Leesh | Web | 10. listopadu 2011 v 20:58 | Reagovat

Jsem ráda,že jsem v Tobě vzbudila závislost na mé oblíbené písničce:D:)♥Je vážně krásná:)A perfektně jsi ji popsala:)Jako,kdyby jsi mi četla myšlenky:)
Článek mi pořádně vyrazil dech. Je pravda,že láska je vskutku kouzelná,neopakovatelná,perfektní , ale paradoxně je vlastně i nejhorší a ze všech citů na světě dokáže nejvíce člověku poničit duši a celou naši duševní stránku. Prostě ji zničí a nechá nás tak. Bolavé a zničené.
Moje milovaná♥Za chyby člověk musí zaplatit. Ať už je to chyba jakákoliv. A pevně věřím tomu, že Ty jsi žádnou chybu neudělala. A jak Tě znám tak jsi tak skromná, že to všechno bereš na sebe. A věř mi. Pro mě jsi to nejmíň sobeckou bytostí,co znám:)Zamysli se nad tím:*
PS: Ano,zrušila jsem si facebook:D:)
PPS: Nesmutni ♥ Všechno má svůj čas. Slibuju!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama