Listopad 2011

Pain again!

27. listopadu 2011 v 20:14 | Titty ♥ |  Mi balbuceo ..♥
Protože s ním,chci tohle ↓ :)



Tak je to zase zpátky. ":)"
Moje euforie pominula, a já si zase namlouvám, že je třeba ještě nějaká naděje. Naděje přece umírá poslední,ne? No - sice umírá poslední, ale přecejen umírá.
Ale poslední dobou se v tom čím dál,tím víc zamotávám. Nějak čím dál častějí přemýšlím o jednom kamarádovi jinak, než doteď. Předtím to byl dobrej kamarád, se kterým jsme to jednou na jedné oslavě narozenin trochu přehnali a skončili spolu ve stanu:D , (né,já jsem slušná,nic špatnýho jsme nedělali;)) ale jinak prostě v pohodě. A v poslední době jsem se přistihla,že na něj myslím nějak víc,než bych měla. Můžu s naprostou jistotou říct, že to není (zatím?) nic vážnýho,ale nějak mě to znepokojuje. Prostě - moje současná srdeční záležitost, je něco úplně jinýho. S ním prostě .. Jsem si jistá, že jestli mám mít někdy rodinu, a vlastní domov, tak že to bude náš společnej domov. Můj, a jeho. Taky proto mě v poslední době drželo nad vodou mínění, že jestli spolu máme strávit zbytek života, můžem klidně ještě těch pár měsíců počkat:D .. :/
Ale pořád je v mý hlavě ten kamarád. Jenže by mi to přišlo strašně nespravedlivý,a kdesi cosi. Jak říkám - pořádná motanice.


"Cítím se tak nějak zlomený.
Myslel jsem si, že se nikdy nerozejdeme.
Řekni mi důvod,proč jsi zasebevraždil lásku,
Myslím,že chceš,aby naše láska zemřela.
Udělal jsi to schválně,
a já jsem z toho celá uplakaná.
Dals to jasně najevo,
udělals to naschvál, NASCHVÁL!"



Horská dráha.

21. listopadu 2011 v 21:00 | Titty |  Mi balbuceo ..♥


Dneska - totálně šílenej den.
První, koho jsem potkala, byl kluk, kterej mi zničil poslední měsíce života. Dá se říct, že v podstatě rok, protože to začalo přesně na silvestra. Jistě, teď už patří moje srdce někomu jinýmu (z velké části mu ale patřilo i v té těžké době) ale v podstatě mě překvapilo (?) jak se náhle změnila moje nálada, a asi bych od sebe ani nečekala takovou reakci, co přišla. Zvýšenej tep, nemohla jsem dýchat, něvěděla, kam vlastně jdu, a kudy se tam jde. Každopádně mě to po pár hodinách přešlo. Další překvapení byl můj "oblíbenej" Peťa (:D:!) . Tak moc jsem chtěla,aby z některýho z těch milionů autobusů,co byli kolem vystoupila El a mohla semnou sdílet dojmy z našeho "kamaráda" . Ale překvapivě mi žádnej trapas neudělal, paráda.
(Takže až se zase někde potkáme "pod vlivem", budem se chtít zase pobít:D:!) . Můj poslední, koho jsem potkala, byl (konečně) on ♥ . (!:)^^:*!♥) A jak jsem se bála týhle chvíle, tak dopadla přesně naopak. On se na mě prostě usmál! Tím svým známým smíchem, kterým mě vždycky provokoval, tím, co jsem tak milovala ♥. Nechci si dělat naděje, jak to mám ve zvyku, aby mě to potom nebolelo 2x tolik, ale několik minut jsem potom byla v opravdové euforii. Každej kolem mě si zasloužil úsměv, a kdyby to šlo, všem bych jim k tomu přidala pusu a balíček bonbónů. Jeden úsměv, jupí! ♥
(ano, dnes se opravdově směju. Alespoň vidíte, jak je tadle "Titty" naivní. Ale co, naivita je někdy fajn, a hlavně nebolí tolik, co realita. :) → Smile by smile ♥ :* ).

Titty ♥

Přetvářka.

20. listopadu 2011 v 21:02 | Titty |  Mi balbuceo ..♥

Jo,přesně tohle mě nejvíc štve.
Přetvářka, typ A - Namyšlený holky, pomlouváčný, falešný kurvy, co hrajou každá za sebe a jdou přes mrtvoly. Těchdle holek znám stovky. A fakt je, že tyhdle tohly lidem kolem nich hodně znepříjemňujou život. NESNÁŠÍM JE! A nejhorší je, když se do takovýdle holky kluk vážně zamiluje. A paradoxně se do tohodle kluka zamiluje hodná holka. Prostě - mrchy nám ničej životy.
Přetvářka, typ B - Jste psychicky prakticky na dně, máte pocit,že už vás nic nemůže udržet na světě, že každej výdech může bejt poslední a v určitým směru i osvobozující. Ale prostě .. to svému okolí nedáte znát. Buď proto, že nechcete,aby všichni kolem vás viděli, jak vás to "něco" ničí, nebo třeba proto, že nechcete lidem, které máte rádi, způsobit bolest svou vlastní bolestí. Každej jistě najde tisíce svých důvodů, proč neukazovat světu neukazovat bolest.
Já osobně jsem se naučila před světem emoce z velké části skrývat. (Paradox je, že před některými to prostě skrývat nedokážu,ikdyž se sebevíc snažím. → Rodiče. A oni si pak myslí, že jsem ubrečená malá holka,a smějou se mi.) Možná proto se před ostatníma bojím (?) opravdový emoce ukázat. Teda .. dřív to bylo záměrný, ale teď už je to prostě .. automatický. Prostě žiju jako robot: vstát; jít do školy: "ale ty se vůbec neučíš, nechápu, jak můžeš být semnou ve třídě!" - vevnitř: nenávist a pěst do obličeje, venku: ":);)" ; jít domů; jít do postele .. Niki probuď se! Ty nejseš robot! ... Ne? Takže mám city? Takže mám srdce? Zlomený? Takže pláču? - NE, to budu radši ráno zase robot! Vstát; jít do školy ...

Nejhorší je ale asi láska. Teda - smutek z lásky, nebo tak něco. To, že každou sekundu mám pocit, že moje srdce není moje. Že ho ukradl, a dal mi místo něj cizí. Jenže to se přece nemohlo stát, co by s ním asi tak dělal?! Dal mu její jméno a hrál si na to, že je její? Myslím, že i na to by si našel lepší.
Jenže já ten pocit stejně mám. Že když se nadechnu, tak se udusím, protože jeho vůně, kterou už teď nesmím dýchat (já někdy směla?) je pro mě kyslík. Že každej večer brečím do polštáře a jediný co si přeju, je mít JEHO. (Jo,jsem sobec, no a? Tak ho chci prostě jenom pro sebe, jen já smět dýchat jeho vůni, jen já se mu smět koukat do těch nádhernách očí. Co je na tom špatně?!)
A potom jdu ven, a usměju se na každýho, koho potkám. A to donutí lidi říct: "Ty to tak dobře zvládáš! Já bych se na tvým místě asi složila, a ty jsi tak usměvavá!"
Jo, usměvavá - to jsem celá já. Ta přihloupě, naivně usměvavá holka od vedle. Není to paradox?! To si sakra každej myslí, že jsem hračka, loutka, nebo co?! Na jednu stranu nechci, aby ostatní věděli o mojí bolesti, ale na druhou stranu chci mít nárok na to, nějaký mít. Není to paradox?

Ty a já ~ ♥

14. listopadu 2011 v 15:13 | Titty |  Mi balbuceo ..♥

Chytlavé,že? ;) Nicméně tady není (jen) kvůli tomu, jak je úžasná a chytlavá, ale hlavně kvůli textu ♥ .
~ °Kdykoliv Tvý jméno tančí na mejch rtech, tak zastaví se čas a na vteřinu ztratím dech .. ° *
↑ Do you know? :)
Chci to zpátky, ikdyž nejde to vrátit ♥
Ne, to je přece strašně sobecký, bejt smutná, že to nezkončilo tak, jak jsem chtěla. Protože chci přece to nejlepší pro něj! :) Takže odteď se nad tím jen pousměju, a popřeju mu, aby mu to s ní vyšlo, a aby byli šťastní!:)
... :/ ♥!

Konec?

11. listopadu 2011 v 20:01 | Titty

I can't live ,
If living is without you ♥

Tak jsem to zkončila. Svoje trápení,naděje. Prostě jsem to rozsekla .. a z toho bylo?:) "hmm,pěkný no" (:
A víte co? Láska je hnusná. Fakt. Strašně hnusná,na jednu stranu. Proč? Proč mi to celý ty roky dělal? Proč jsem si myslela, že bych kdy mohla mít sebemenší šanci? Ikdyž - oproti ní je to jasný, oproti slečně princezně Dokonalé já jsem jenom nic, ale prostě on mi dal šanci! Už vím, jak hodně moc je to bezcitný, když dáte někomu naději, ale víte, že se nikdy nesplní. Láska je vážně .. bolestivá.

Myšlenky .. ~

9. listopadu 2011 v 16:31 | Titty ♥ |  Mi balbuceo ..♥
Znáš ten pocit?
Když Ti příjde,že nic na světě nemůže být nic roztomilejšího,krásnějšího,bezchybnějšího,než jeho úsměv. Když se Ti každou noc zdá o něm. Když celý dny vlastně sníš s otevřenýma očima,sníš o vás dvou. A když ho vidíš, a máš ten nepopsatelnej pocit v břiše, srdce se Ti rozbuší, že to ani není možný, a Ty celá zčervenáš a znervózníš, nevíš, kam s očima. Když máš pocit, že jestli Tě okažitě neobejme, vybouchneš. A když to udělá, chce se Ti radostí plakat, smát se, křičet, prostě dát nějak najevo to štěští, který v Tobě zbudil. Vlastně znáš hodně mnohem krásnějších kluků, než je on, ale o jinýho prostě nestojíš, pro Tebe je perfektní on, a příjdou Ti dokonalý i jeho chyby. A když není s Tebou, cítíš se prázdná.
Znáš ho?
Myslím,že ano:) a proto mě dokážeš pochopit, když řeknu, že ho ... miluju
Jenže, to slovo mě bolí. Na jednu stranu - ve chvílích, kdy si myslím,že ještě všechno může zkončit dobře, je to ta krásná láska, co mi rozbuší srdce a po celým těle mi rozlije ten nepopsatelnej pocit, a já si myslím, že nikdo na světě nemůže pochopit, jak se cítím. Ale na druhou stranu jsou tu ty chvíle, kdy realisticky spadnu na zem a uvědomím si, že už jsem třeba všechny šance opravdu promeškala. A potom .. Je každé mrknutí,jako když mám víčka posetý střepy, jako když do mě zabodávají veliký, bolestpřinášející jehly, a v hrudi mám obrovskou, práznou a bolavou díru. A každým výdechem se ta díra prohlubuje, a já chci radši nedýchat.. K čemu všemu nás donutí láska.
Ta poslední - na kterou jsem si přísahala,že zapomenu, mi přinesla bolest. Ale takovou, jakou si málokdo dokáže představit. Takovou, že jsem měla chvilkama pocit, že už to prostě nemůžu zvládnout. Teď mi to zní třeba povrchně - dělat takový věci kvůli lásce, jenže já vím, jak mi bylo v tu chvíli. A taky vím, že dokud si člověk nezažije přesně tu situaci, nemůže si ani představit, jak druhýmu je. Protože .. bych si nikdy ani nedovedla představit, že takovej pocit, jakej jsem v té době měla, může vůbec existovat. Ale tohle už je pryč. (Pevně doufám).
Ale teď? Teď můžu udělat co? Chtít vrátit čas? Říct mu "promiň, byla jsem vážně pitomá. Budeš mě prosím milovat?" Ne, o lásku se přece neprosí. Jenže já si teď prostě nepřeju nic jinýho, než poprosit ho, aby mi odpustil! ♥ Kdybych tak byla silná, a nesobecká ..